Filtry Cokin

Když jsem si kdysi dávno kupoval digitální zrcadlovku, nepředpokládal jsem, že je to první, ale nikoliv poslední investice, kterou budu muset pro "lovy beze zbraní" obětovat. Jejím pořízením se však spustil všem fotografickým nadšencům i profesionálům známý kolotoč nakupování dalšího příslušenství, bez něhož bych fotit "ani nemohl" a bez něhož by "nepředstavitelně trpěla" už pořízená technika a materiál. Mám na mysli různé ofukovací balónky, hadříky a štětečky z mikrovlákna, silikonové brnění pro fotoaparát, zbytečně velkou brašnu, jak říká moje drahá polovička, do níž se zase podle mě beztak téměř nic nevejde, fotografické rukavice, kdyby venku fičel severák, a mapu s busolou, abych nezbloudil.

Teprve po nějakém čase stráveném u počítače, v podivování se nad tím, že ta obloha, která "včera přece byla modrá, když jsem ji fotil", je tady úplně bílá a každá druhá fotka k zahození, jsem pochopil, že to, bez čeho se neobejdu především, jsou filtry na objektivy. Otázka zněla: Jaké? Odpověď dal samotný (původní, setový) objektiv, u něhož se přední ostřící člen otáčí - jde o setový objektiv Canon EF-S 18-55mm f/3.5-5.6, u něhož je poněkud nepraktické, že kdykoliv přeostří, otočí se i filtr a tím se polarizační nebo přechodový efekt změní. Těžko bych se asi loučil s automatickým zaostřováním a představa držení filtrů před objektivem mě také nepřipadala jako nejlepší. A tak jsem si pořídil systém Cokin.

Praxe

Jde o systém čtvercových filtrů francouzského profesionálního fotografa Jeana Coquina. Přednostmi tohoto systému jsou: jednoduchost, rychlost a jistá všestrannost použití filtrů, které se dnes vyrábí v mnoha variacích a barevných provedeních s různým cílem užití. Pro výběr existují čtyři různé velikosti filtrů, které jsou označovány jako A série / P série / Z-Pro a X-Pro profesionální série. Kromě toho dnes také existuje veliké množství doplňků a nejrůznějších "podpůrných pomůcek", usnadňujících použití filtrů. Podle toho, jak filtry Cokin ovlivňují snímanou scénu (případně upravují barevné podání), dají se rozdělit do několika základních skupin:

Polarizační filtry

Nepochybně jsou těmi nejdůležitějšími. Je možné vybírat mezi lineárním a cirkulárním polarizačním filtrem (pro autofokus). Jejich použití má za cíl odstranění polarizovaných paprsků světla (paprsky, které kmitají v jiné rovině než paprsky zdroje). Ty tvoří většinou různé odlesky (ve výkladních skříních, na hladině vodní plochy atd.). Jejich použití je nejúčinnější v 90° úhlu k paprskům světelného zdroje. Efekt polarizačních filtrů způsobí znatelné ztmavení oblohy a mnohem lépe prokreslí mraky. V přírodě se tedy bez polarizačního filtru téměř neobejdete a cirkulární polarizační filtr je asi nejpoužívanějším filtrem vůbec. Je však stále nutné kontrolovat v hledáčku, jak výsledná scéna vypadá, abychom pak například nesrovnávali různě "zatmavené" horní rohy fotografie.

Šedé přechodové filtry

Jejich užití se stává aktuálním v situaci, kdy je obloha příliš jasná vůči zbytku scény. Pak existují dvě možnosti - relativně dobře "vyvedená" obloha a příliš tmavý zbytek scény anebo správně podaná scéna v dolní části a doslova "vybělená" obloha. Zde jsou výhody systému Cokin evidentní. S kroužkovým filtrem lze měnit výšku začátku přechodu jen velmi obtížně, kdežto s Cokinem si vše nastavíme podle potřeby (i když to vyžaduje také jistou dávku cviku, aby efekt nebyl "přetažený" přes horizont do dolní tmavé části obrazu). Zčásti toto nahrazují funkce některých zrcadlovek, které umí poskládat nasnímané scény s různou expozicí do jednoho výsledného obrazu.

Barevné přechodové filtry

Tato skupina filtrů plní jednak funkci vyrovnání jasu (stejně jako šedé přechodové) a navíc i scénu zabarví. Můžeme tak dosáhnout zajímavých efektů, exotického, retro, případně jiného vyznění fotografie. Je jen na nás a na naší fantazii, jak s filtry naložíme, jak je třeba i zkombinujeme, na druhé straně ale, je třeba už dobrého odhadu a jistých zkušeností k jejich použití v terénu. Časem si člověk vytvoří svůj "vlastní styl použití". Nutno dodat, že se mi osobně zdá jejich použití relativně riskantní a dávám přednost pozdějším úpravám v editačním softwaru.

Šedé neutrální filtry

Tyto filtry jsou stejnoměrně šedé po celé ploše. Jejich nasazení je typické v situaci, kdy je scéna přejasněná (nebezpečí přepalů) anebo potřebujeme co nejdelší snímací čas (třeba na vodopády nebo jiné kontrastní obrazy, kdy je velký rozdíl mezi světlem a stíny). Filtr ztmaví scénu, a my tak můžeme použít při expozici delší časy, když už ISO "nestačí". S těmito filtry mám osobní zkušenosti.

Barevné filtry

V rámci této skupiny se asi nejvíce používají tzv. oteplující filtry. Barevné podání scény se při jejich užití dosti výrazně mění. Často se uvádí, že řadu věcí lze u fotografií softwarově dohnat, ale řekl bych, že efekty těchto filtrů nikoliv. Užití barevných filtrů je však už velmi specifické a má velké nároky na schopnosti fotografa a jeho záměry.

Jak se filtry používají

Filtry jsou vyrobeny z organického skla CR-39 (o němž jsem se na internetu dozvěděl pouze to, že se z něj vyrábí i oční čočky) a všeobecně se tvrdí, že nejsou nijak zvlášť odolné proti poškrábání. Proto překvapí, že se dodávají v plastových krabičkách, o jejichž hrany se při manipulaci mohou poměrně snadno znehodnotit. Jedinou možností je sehnat si náhradu v podobě vypolstrované tobolky stejného rozměru, jaký je filtr, případně být značně opatrný při jejich používání (v praxi téměř nemožné).

Druhá nepříjemná věc, která mne překvapila, je ta, že při použití ohniska 18 mm se v rozích fotografií objeví nejen vinětace, ale přímo okraje samotného držáku filtrů (jde pouze o typ A, u typu série P jsem žádný problém nezaznamenal). Při focení je tedy zapotřebí dopředu počítat nejen s ořezem, ale i s tím, že některou ze stran fotografie nebude možné na 100% využít!

Třetí nepříjemná zpráva je, že polarizační filtr tu a tam vypadne! Ano, během běžné manipulace a poté v důsledku gravitace - většinou na zem nebo do vody. Budete-li mít štěstí, pak do trávy. Nejste-li dětmi štěstěny, pak se bude filtr kutálet třeba před americkým velvyslancem, jak mi to vyprávěl jeden známý, který tyto filtry rovněž používá, ale uvažuje o jejich náhradě za filtry jiného výrobce (příteli se však neotáčí přední člen objektivu).

Poslední, mnou zatím neověřenou zprávou, která se často objevuje v různých internetových diskusích, je, že filtry Cokin nejsou naprosto neutrální a nemají anti-reflexní vrstvu - tedy občas se na fotografii objeví odraz světelného zdroje, který hraje všemi duhovými barvami anebo obloha obsahuje jakési pravidelné vertikální pruhy a je poseta zrnem, aniž by ISO přesáhlo hodnotu 200. U šedých přechodových filtrů pak k barevnému nádechu (většinou do červena) není zapotřebí ani zvlášť silného slunečního zdroje. Kvalita antireflexních vrstev však bývá určující pro hodnocení kvality samotného filtru, jelikož vrstvy mají zabránit vzniku nežádoucích odlesků se 100% účinností. Tento požadavek však splňují beze zbytku, jak se zdá, až dražší filtry skleněné.

Výrobce nabízí také tzv. modulovou sluneční clonu, která slouží k odstranění rušivých reflexů, vnikajích do objektivu. Výhodou je právě její modulová stavba. Pro širokoúhlé objektivy stačí jeden díl stavebnice, pro základní objektiv dva a pro teleobjektivy tři díly sluneční clony Modular hood.

Objevují se i různá doporučení, jak situaci kolem světelných reflexů vyřešit "kompromisem". Například koupit držáky Cokin P a vlastní přechodové filtry nahradit filtry výrobce HiTech (nebo Lee) pro formát Cokin P (udává se použití od 83 do 85 mm šířky).

Samotné použití filtrů v praxi je velmi jednoduché, a to je předností celého systému, polarizační (A 164) je nasazený v podstatě trvale, pro velké světelné rozdíly mezi oblohou a zemí bohatě vystačím s šedým přechodovým A 120, 121 a s modrým A 122 (manželka je z té nepřirozené modře naprosto nadšena!). Žádné efektové prozatím nevyužívám a nijak mi nescházejí. Častou chybou v počátcích používání polarizačního filtru bylo jeho nastavení (otočení) na "plný výkon". Má radost neznala mezí, když se mi podařilo z blankytně modré oblohy vykouzlit téměř černou, ale i zde platí "všeho s mírou". Fotky takto vylepšené pak bývaly většinou jen k vyhození. Další výhodou systému Cokin je možnost filtry růzObrazekným způsobem kombinovat - do jednoho držáku se vejde polarizační filtr a kupříkladu dva další filtry přechodové.

Krom toho je možné použít spojovací kroužek A nebo P tak, aby bylo možné držáky filtrů A nebo P zdvojit, a používat současně až 5 filtrů! Kombinace a varianty jsou také poměrně široké a jsou dovedeny téměř k dokonalosti. Tak například adaptery A i P nabízejí možnost nasunout filtry řady A, které již máte do držáku řady P (platí pro ohniskové vzdálenosti 35 mm a větší).

Závěr

S používáním filtrů je třeba se "sžít", chvíli to trvá, ale život bez polarizačního filtru při toulkách přírodou si už nedokážu představit. Je na objektivu nasazen téměř trvale. Je velmi pravděpodobné, že časem přejdu na jiný systém - z některých výše uvedených důvodů - pro začátky ve fotografii je však systém Cokin, podle mého zdání, tím nejlepším řešením. Odpověď na otázku, zda pořídit "filtry Cokin pro amatéra", je tedy určitě kladná, ale časem asi každý objeví i některá proti, jejichž význam přijde ke slovu v čase, kdy ten který uživatel přestane chtít dělat kompromisy. Zdá se také, že je dnes tento systém na ústupu